Hadrák nadvakrát
4. 8. 2020
„Je to trochu klukovská vášeň, prvního hadráka jsem si na mámině mašině ušil celého sám,“ říká majitel farmy, pivovaru i muzea Martin Novák.
Měl to být příběh o velorexu a jeho majiteli, jenže se z toho vyklubal příběh o muži, který vybudoval nejen fungující farmu a pivovar a jen tak mimochodem má taky hadráka. I když ani příběh o tom jeho hadraplánu není k zahození…
Vlastně to bylo celé náhoda. Když vyrazíš na výlet po okolí jihočeského Tábora a projíždíš vsí Obora nedaleko Plané nad Lužnicí, nutně musíš skončit v místním rodinném Pivovaru Obora. A když ti při ochutnávce lahodného moku padne do oka hadrák a ty máš na tričku potisk s velorexem, tak ti to prostě nedá. Slovo dalo slovo a BUSHMAN se vrátil na místo činu, aby se dozvěděl víc.
Z vlastního chmele i ječmenu
„Vystudoval jsem dřevařskou fakultu na Technické univerzitě ve Zvolenu – byli jsme poslední federální ročník. Do Obory jsem se přiženil v 90. letech a hned po škole jsme začali hospodařit,“ vypráví Martin Novák, když se procházíme kolem pivovaru.
Co začalo chovem dojnic na 20 hektarech, které byly navráceny jeho tchánovi z někdejšího JZD, je dnes farmou hospodařící na 500 hektarech zemědělské půdy. Najdete tady pícniny pro chov holštýnského skotu, kukuřici, pšenici, oves a žito.
„Sto metrů za pivovarem máme vlastní hlávkový chmel, z toho už se jinde moc nevaří,“ vysvětluje Martin Novák, když nám pak ve varně dává z přepravky přičichnout.
„Sklízíme ho ručně a načesané hlávky vakuujeme a mrazíme, takže vlastně celoročně vaříme z čerstvého chmele. Některé speciální odrůdy, které potřebují specifické klima, kupujeme z Ameriky nebo Nového Zélandu.“ Předloni tu také kvůli vaření piva poprvé zaseli sladovnický ječmen: „Už máme vysladováno a vaříme i z vlastního sladu.“
Když něco Martin Novák dělá, snaží se to podle svých slov dělat lokálně a pokud možno „uzavřít cyklus“: „I proto jsme v roce 2008 postavili malou bioplynovou elektrárnu. A v roce 2015 založili pivovar. V pivovaru vzniká mláto, kterým krmíme krávy. Ze zbytků z kravína a další biomasy, kterou statek vyprodukuje, vyrobíme jednak bioplyn, jímž dnes kromě vlastních prostor vytápíme skoro půlku vsi, a jednak elektřinu, kterou dobíjíme auta, jimiž rozvážíme pivo.“
O simsonu…
Jak do toho všeho zapadá velorex? „Ten je trošku klukovská vášeň,“ říká s úsměvem Martin Novák a jde na to oklikou: „Už jako kluka mě bavily motorky, snil jsem o simsonu – mimochodem peníze jsem na něj měl našetřené už od 14 let. Byl jsem zapsaný v pořadnících, jak už to tak za komunistů bývalo – buď nebylo nic, nebo to bylo na pořadník. Furt jsem se chodil ptát a vždycky mě odbyli, že pořadník už neplatí a je další. Až jsem si v 16 letech udělal papíry na motorku a na simsona zapomněl.“
Tuhle vzpomínku vyprávěl manželce, a pak před koncem předloňského roku přišla padesátka. „Večer jsme měli malou rodinnou oslavu a najednou se otevřely dveře. V nich stál bývalý vedoucí Mototechny a přitlačil mi simsona. Že se na mě prý po pětatřiceti letech konečně dostalo! Tak jsem ho hned projel. To bylo moc hezký,“ popisuje Martin Novák další ze silných „motozážitků“.
… a velorexu
A jak že to bylo s tím velorexem? „Někdy v roce 1988 jsem koupil starý vrak a doma ho na mámině mašině celý ušil a kompletně zrestauroval. Jel jsem v něm i na rande za manželkou a byli jsme s ním na výletě, když nás bolševici pustili za ostnatý drát. Jenže pak jsem potřeboval peníze na projekt na stavbu stáje, a tak jsem hadráka za 15 tisíc prodal.“ Konec příběhu? Ani náhodou!
„Asi před třemi lety mi volá kamarád: Nechceš hadráka? Já na to, že už asi ne, že nevím, co dřív… Jenže on pokračuje: Ale toho tvýho! Říkám mu: No nekecej!“ směje se Martin Novák. A tak pro něj vyrazil a za 115 tisíc ho koupil podruhé, zase jako vrak. „Tentokrát už jsem si ho nechal na zakázku ušít u firmy, stejně tak čalounění, jen kostru a motor jsme dělali s klukama v dílně.“
Velorex je jen nepatrný střípek v mozaice všeho, co Martin Novák každý den absolvuje, aby mimo jiné uvařil ročně okolo 1500 hektolitrů srpěn, žitohol či ježibab, na jejichž etiketách ožívají pohádkové postavičky. A to jsme ještě nezmínili, že rodina Martina Nováka před několika lety zrekonstruovala budovu bývalého špejcharu v sousední obci Želeč, kde provozuje muzeum zemědělských strojů a obrazárnu…
Vloni na podzim BUSHMAN vydal první sérii triček s potisky Made in Czechoslovakia, na kterých vzdává hold legendárním produktům, které dobyly svět a srdce mnoha generací. Velorex mezi nimi nechyběl, a protože zájem o něj předčil naše očekávání, najdeš hadráka i na tričku BOBSTOCK II z aktuální kolekce.
A jestli nefandíš zrovna „splašeným trubkám“, určitě si mezi potisky na tričkách BOBSTOCK vybereš legendu, která je ti nejbližší.
Vlastně to bylo celé náhoda. Když vyrazíš na výlet po okolí jihočeského Tábora a projíždíš vsí Obora nedaleko Plané nad Lužnicí, nutně musíš skončit v místním rodinném Pivovaru Obora. A když ti při ochutnávce lahodného moku padne do oka hadrák a ty máš na tričku potisk s velorexem, tak ti to prostě nedá. Slovo dalo slovo a BUSHMAN se vrátil na místo činu, aby se dozvěděl víc.Z vlastního chmele i ječmenu
„Vystudoval jsem dřevařskou fakultu na Technické univerzitě ve Zvolenu – byli jsme poslední federální ročník. Do Obory jsem se přiženil v 90. letech a hned po škole jsme začali hospodařit,“ vypráví Martin Novák, když se procházíme kolem pivovaru.Co začalo chovem dojnic na 20 hektarech, které byly navráceny jeho tchánovi z někdejšího JZD, je dnes farmou hospodařící na 500 hektarech zemědělské půdy. Najdete tady pícniny pro chov holštýnského skotu, kukuřici, pšenici, oves a žito.
„Sto metrů za pivovarem máme vlastní hlávkový chmel, z toho už se jinde moc nevaří,“ vysvětluje Martin Novák, když nám pak ve varně dává z přepravky přičichnout.
„Sklízíme ho ručně a načesané hlávky vakuujeme a mrazíme, takže vlastně celoročně vaříme z čerstvého chmele. Některé speciální odrůdy, které potřebují specifické klima, kupujeme z Ameriky nebo Nového Zélandu.“ Předloni tu také kvůli vaření piva poprvé zaseli sladovnický ječmen: „Už máme vysladováno a vaříme i z vlastního sladu.“Když něco Martin Novák dělá, snaží se to podle svých slov dělat lokálně a pokud možno „uzavřít cyklus“: „I proto jsme v roce 2008 postavili malou bioplynovou elektrárnu. A v roce 2015 založili pivovar. V pivovaru vzniká mláto, kterým krmíme krávy. Ze zbytků z kravína a další biomasy, kterou statek vyprodukuje, vyrobíme jednak bioplyn, jímž dnes kromě vlastních prostor vytápíme skoro půlku vsi, a jednak elektřinu, kterou dobíjíme auta, jimiž rozvážíme pivo.“
O simsonu…
Jak do toho všeho zapadá velorex? „Ten je trošku klukovská vášeň,“ říká s úsměvem Martin Novák a jde na to oklikou: „Už jako kluka mě bavily motorky, snil jsem o simsonu – mimochodem peníze jsem na něj měl našetřené už od 14 let. Byl jsem zapsaný v pořadnících, jak už to tak za komunistů bývalo – buď nebylo nic, nebo to bylo na pořadník. Furt jsem se chodil ptát a vždycky mě odbyli, že pořadník už neplatí a je další. Až jsem si v 16 letech udělal papíry na motorku a na simsona zapomněl.“Tuhle vzpomínku vyprávěl manželce, a pak před koncem předloňského roku přišla padesátka. „Večer jsme měli malou rodinnou oslavu a najednou se otevřely dveře. V nich stál bývalý vedoucí Mototechny a přitlačil mi simsona. Že se na mě prý po pětatřiceti letech konečně dostalo! Tak jsem ho hned projel. To bylo moc hezký,“ popisuje Martin Novák další ze silných „motozážitků“.
… a velorexu
A jak že to bylo s tím velorexem? „Někdy v roce 1988 jsem koupil starý vrak a doma ho na mámině mašině celý ušil a kompletně zrestauroval. Jel jsem v něm i na rande za manželkou a byli jsme s ním na výletě, když nás bolševici pustili za ostnatý drát. Jenže pak jsem potřeboval peníze na projekt na stavbu stáje, a tak jsem hadráka za 15 tisíc prodal.“ Konec příběhu? Ani náhodou!
„Asi před třemi lety mi volá kamarád: Nechceš hadráka? Já na to, že už asi ne, že nevím, co dřív… Jenže on pokračuje: Ale toho tvýho! Říkám mu: No nekecej!“ směje se Martin Novák. A tak pro něj vyrazil a za 115 tisíc ho koupil podruhé, zase jako vrak. „Tentokrát už jsem si ho nechal na zakázku ušít u firmy, stejně tak čalounění, jen kostru a motor jsme dělali s klukama v dílně.“Velorex je jen nepatrný střípek v mozaice všeho, co Martin Novák každý den absolvuje, aby mimo jiné uvařil ročně okolo 1500 hektolitrů srpěn, žitohol či ježibab, na jejichž etiketách ožívají pohádkové postavičky. A to jsme ještě nezmínili, že rodina Martina Nováka před několika lety zrekonstruovala budovu bývalého špejcharu v sousední obci Želeč, kde provozuje muzeum zemědělských strojů a obrazárnu…
S hadrákem na triku
Vloni na podzim BUSHMAN vydal první sérii triček s potisky Made in Czechoslovakia, na kterých vzdává hold legendárním produktům, které dobyly svět a srdce mnoha generací. Velorex mezi nimi nechyběl, a protože zájem o něj předčil naše očekávání, najdeš hadráka i na tričku BOBSTOCK II z aktuální kolekce.A jestli nefandíš zrovna „splašeným trubkám“, určitě si mezi potisky na tričkách BOBSTOCK vybereš legendu, která je ti nejbližší.
